popisná část

papoušek senegalsky
papoušek žlutotemenný
papoušek konžský
papoušek kapský
všeobecná část
papoušek hnědý

 

 

Papoušek hnědohlavý


Poicephalus cryptoxanthus, Peters 1854

Brown-headed Parrot
Braunkopfpapagei


 
Popis:
Základní zbarvení zelené, svrchu tmavší, spodní strana světlejší s modrým nádechem; hlava a týl špinavě hnědé. Ohbí křídel a spodní strana zářivě žluté; stehna světle zelená s jednotlivými žlutými peříčky; oční okruží a nohy šedé, zobák šedobílý s tmavou špičkou; duhovka žlutá až oranžová.
Velikost: 22cm

Výskyt:
Obývá pás podél východního pobřeží Afriky od Tanzanie na severu až po Natal v JAR (Keňa, Zimbabwe, Mozambik, Swazijsko, Malawi). Jako jediný pevninský papoušek dlouhokřídlý žije i na přilehlých ostrovech Zanzibar a Pemba.

Status:
Relativně hojný jen místy, z některých oblastí již před časem zmizel. Jejich stavy se za poslední dobu snížily.

Poznámka:
Zajímavostí je, že se s oblibou zdržuje v pobřežních mangrových lesích. Je velice podobný papoušku niamskému, se kterým byl v minulosti občas zaměňován, ale který nemá žlutou spodní stranu křídel. O poddruhu obývajícím ostrovy existuje vážná obava, že již byl vyhuben.

Papoušek hnědohlavý
Poicephalus cryptoxanthus (Peters, 1854)
- „novinka“ ve volierách chovatelů afrických papoušků
 
Vnější znaky: papoušek střední velikosti s výraznou hlavou, křídla dosahují téměř na konec rovného mírně zakulaceného ocasu.
Systematické zařazení: Poicephalus meyeri – superspecie, 3 poddruhy, podle některých autorů blízce příbuzný s papouškem niamským (Poicephalus carassus)
Hlasové projevy: tichý, po celý den vydává poměrně příjemné skřípavé tóny a jen občas drsnější volání
Status v přírodě: na většině území výskytu vzácný; lokálně početnější nikoli však hojný. Stav populace obývající ostrovy nejasný.
Status péči člověka: stavy nízké, až do devadesátých let nebyl do Evropy běžně dovážen ani chován.
Snůška: 2-4 bílá kulovitá vejce
Inkubace: 26 dní
Výletky: hnízdo mláďata opouští cca po 9ti týdnech, rodiče je poté ještě asi 2-3 týdny dokrmují
Odchovy: patří do kategorie chovatelských úspěchů, v relativně krátkém časovém úseku se podařil několika chovatelům nedávno i v ČR
Podmínky chovu: chov se dobře daří ve větších klecích
Stupeň ochrany: CITES II
 
Už když jsem uvažoval o tomto článku, napadlo mě úmyslně vložit do nadpisu dva kontroverzní termíny. Prvním sporným bodem je druhové jméno a druhým slovo novinka.
V sedmdesátých letech zpracovali pro potřeby chovatelské veřejnosti naši přední chovatelé a odborníci R.VÍT, S.CHVAPIL a P.PECINA brožuru PŘEHLED SOUSTAVY A ČESKÉ NÁZVY PTÁKÚ - astrildovití pěvci, papoušci, vrubozobí. Poicephalus cryptoxanthus je zde uveden pod názvem papoušek černooký. Ve své monografii Papoušci Afriky a Asie (1981) jej pod stejným jménem uvádí i M. Vašíček, ale ten v závorce uvádí i jméno papoušek hnědohlavý (novém vydání jej již nazývá pouze hnědohlavý); stejné jméno nese rovněž ve slovenštině, angličtině, francouzštině a němčině. Název černooký je natolik nesprávný, že jej nemohu přejít jen tak a musím se u něj na okamžik zastavit. Jméno papoušek černooký by měl být logicky odvozen od černých očí uvedeného ptáka. Tito papoušci ovšem mají oční duhovku žlutou až žlutohnědou a to obě pohlaví! Podobně jako mláďata většiny ostatních druhů papoušků, mají tmavé oči i mladí hnědohlaví a odtud možná pramení i uvedený omyl. Jméno bylo zřejmě uděleno na základě popisu juvenilního jedince. Celá záležitost se jménem je ještě o něco komplikovanější. Českým názvem Papoušek hnědohlavý je jmenovanými autory nazýván papoušek Psittacella brehmii, který je domovem na ostrově Iria-Jaya/Nová Guinea. Vzhledem ke skutečnosti, že vědecky, anglicky a někdy i německy (správně papoušek velký páskovaný) je nazýván Brehmův, přiklonil bych se k tomuto pojmenování i v češtině. Druhou možností je druhové jméno páskovaný - na Slovensku a v Německu.
Slovo „novinka“ v podtitulku jsem použil nesprávně zcela záměrně, ale přesto se mi zdá celkem na místě. Tito papoušci se u našich chovatelů objevili již dříve (např. v roce 1991, 1997 a 1998 je chovatelské veřejnosti předvedli na výstavě v botanické zahradě pod jménem papoušek černooký p. Hovorka a p. Nový), ale vždy se jednalo o ojedinělé případy. Až v samém závěru roku 2000 je poprvé počtu několika desítek kusů dovezla firma ZOO Import Plzeň; o něco později zásilku ještě jednou zopakovala. Vzhledem k tomu, že se k našim chovatelům ve větším množství dostali až v uplynulých dvou letech použil jsem tedy schválně zavádějící slůvko NOVINKA.


Papoušek hnědohlavý jihovýchodní (jižní)
Poicephalus c. cryptoxanthus (Peters, 1854)
Velikost: 22 cm
Výskyt: východní část JAR od Natalu, přes Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, jih Malawi, pobřežní oblasti Tanzanie a Keni. Podle standardního díla o jihoafrických ptácích „Roberts´ Birds of Southern Africa“ (Maclean, 1993) se naopak nevyskytuje v provincii Transvaal, jak uvádí někteří jiní autoři např. Arndt 1990-96, Hoppe a Welcke 1990, Vašíček 2003.** Tento poddruh je na značné části svého rozšíření silně vázán na pobřežní mangrovové lesy. V místech vzdálených od pobřeží se drží blízko vodních toků, přednost dává zarostlým břehům a lesním porostům.
Popis: základní zbarvení je zelené, zdola světlejší; hlava, týl a kostřec tmavě hnědé; záda tmavě zelená; příuší stříbrnohnědé, křídla tmavě zelená. Jednotlivá pera jsou světle lemována; špičky letek z vnější strany modré; spodní strana křídelních krovek (někdy zasahuje i ohbí křídla a tvoří pěkné lemovaní) zářivě žlutá; ocasní pera tmavě olivová s hnědým lemem a zelenými špičkami; horní čelist zobáku je namodrale šedá směrem ke špičce černá, dolní čelist světle šedá až bílá; oční okruží a ozobí světle šedé; duhovka žlutá; nohy šedé. Samice je stejně zbarvena jako samec. Mladí ptáci jsou podobní dospělým, ale jsou celkově matnější, svrchu s olivově žlutým nádechem; žlutá skvrna na spodní straně křídel je menší a méně rozsáhlá; duhovka tmavě hnědá.
V nedávné době byly dovezeni papoušci hnědohlaví nominátní formy do ČR ve dvou zásilkách (celkem cca 60 kusů).
**(Všichni čtyři zmínění autoři rovněž chybně uvádí u následujícího poddruhu jako místo výskytu i stát Mali, který leží v západní Africe v sousedství Senegalu a dalších států Guinejského zálivu a tedy na zcela opačné straně kontinentu. Zde patrně kdysi došlo k chybě tisku a k opakovanému opisování chybného údaje – správně má být Malawi).

Papoušek hnědohlavý tanzánský
Poicephalus c. tanganyikae (Bowen, 1930)
Velikost: 22 cm
Výskyt: od jižní Keni směrem na jih přes střední a východní Tanzánii a severní část Mozambiku, v Malawi podél břehů jezera Malawi
Popis: stejný jako P.c. cryptoxanthus, ale celkově světleji zelený, lemování per je širší, spodní strana těla je více žlutozelená.
O platnosti poddruhu někteří autoři pochybují a řadí jej do nominátní formy.


Papoušek hnědohlavý zanzibarský
Poicephalus c. zanzibaricus (Bowen, 1932)
Velikost: 23 cm
Výskyt: ostrovy Zanzibar a Pemba
Popis: podobný jako P.c. cryptoxanthus, ale o něco větší, hlava tmavě hnědá, spodní část s namodralým nádechem.
V současné době existuje vážné podezření, že tento poddruh byl již vyhuben, neboť nebyl již poměrně dlouho pozorován. Hlavní příčinou tentokrát není lov a odchyt, ale ztráta přirozeného prostředí.


V přírodě
Biotop: papoušek hnědohlavý je druhem velice úzce vázaným na stromové porosty – lesy a zarostlé břehy vodních toků. Setkat se s ním lze v stromové savaně s porostem akáciových lesů, mopanových lesích, podél zarostlých břehů řek a jezer, a především na mořském pobřeží v mangrovových lesích. Obecně se dá říci, že přednost dává nižším polohám, ale v Malawi obývá akáciové lesy v nadmořské výšce až 1600m (Williams, 1969). V jižní Keni a střední Tanzánii je výskyt vázán na stromovou savanu a mopanové lesy König a Ertel, 1979). Podél východoafrického pobřeží (v délce cca 3800 km) dává přednost vlhkým oblastem, hlavně mangrovovým bažinám (Williams, 1969); v mozambickém vnitrozemí akáciovým lesům (Clancey, 1964). V JAR je pozoroval Lepperhoff (1997) v Krügerově národním parku. I zde se drželi v korunách vysokých stromů na březích řek.
Mimo tato svá typická a primární stanoviště zalétávají též do zemědělsky obdělávaných krajin a to hlavně na plantáže a obilná pole. Napadání plantáží s kokosovými a kešu ořechy uvádí Clancy (1964) a také Forshaw (1981), na dozrávající kukuřici je pozoroval Fuggles-Couchman (1939), v Mozambiku na polích s prosem (Vincent, 1946). V těchto oblastech také bývají pronásledováni domorodci, kteří na ně pohlíží jako na škůdce.
Podle informací jednoho z majitelů, firmě ZOO Import v době před uskutečněným dovozem do ČR její africký partner sdělil, že papoušky hnědohlavé v dříve běžných lokalitách nemohou najít a po určitou dobu dokonce uvažoval o možném neuskutečnění celé zásilky, protože ptáky jednoduše nemohli objevit. Z uvedeného je patrné, že stavy v přírodě klesají a tento vždy spíš málo početný papoušek bude stále vzácnější.


Způsob života: mimo období hnízdění se papoušci hnědohlaví drží v rodinných skupinkách nebo malých hejnech většinou do 10 jedinců. Jen velmi vzácně lze v místech s nadbytkem potravy pozorovat hejna 20-50 kusů, zato zcela běžně se lze setkat s osamoceným papouškem. Vzhledem k perfektnímu ochranému zbarvení jsou v korunách stromů jsou prakticky neviditelní a lze je spatřit většinou jen za letu, kdy se navíc ozývají poměrně hlasitým kontaktním křikem. Za letu je velice nápadná sytě žlutá skvrna na spodní straně křídel, které papoušci hnědohlaví vděčí za své vědecké jméno: z řeckého kryptos = skrytý a xanthos = zlatožlutý. Podobně jako všichni papoušci rodu Poicephalus jsou i hnědohlaví velmi plaší a ostražití ptáci, ale v místech, kde je lidé nechávají na pokoji (např. Krügerův nár. park) si na jejich přítomnost zvykli a s oblibou se živí na stromech přímo uprostřed turistických táborů Nejspíš je to proto, že se do jejich blízkosti neodvažují dravci. Při vyhledávání potravy se rádi pohybují v nižších patrech koruny stromů. Hlavními nepřáteli jsou jim krom člověka dravci; jestřábec pochopovitý (Harpyhaliaatus coronatus), jestřáb východoafrický (Melierax poliopterus), dále pak opice a hadi, kteří velice často a rádi pochutnávají na vejcích či mláďatech v hnízdě.


Potrava: I tento druh se podobně jako většina papoušků dlouhokřídlých živí převážně na stromech. Hlavní složku potravy proto tvoří jejich různé části: pupeny, květy, plody, ořechy, kousky kůry a listů. Živočišné bílkoviny získávají z hmyzu a jeho larev, které sežerou společně s květy apod.
Fíky sykomory (Ficus sycomurus) (plodí po celý rok) a fozolovitá semena stromů a keřů rodu Casia uvádí jako potvrzenou potravu Lepperhoff (1997). Skead (Rowan, 1983) je pozoroval při požírání nezralých semen erytrín (Erythrina spp.); Oatlye (1964) je vídal pravidelně sbírat nektar na květech aloe (Aloe marlothii); na květech kokosových palem je pozoroval Vaughan (1930) na ostrovech Zanzibar a Pemba. V západní Tanzánii dávali přednost hlavně divokým fíkům (Fouggles-Couhcman, 1939) a Sheppard (1909) popisuje časté požírání mladých výhonků stromů. Fry, Keith a Urban (1988) uvádějí časté návštěvy papoušků hnědohlavých na květech kigelie (Kigelia pinnata) – patrně kvůli nektaru.
Další zaznamenané zdroje potravy: plody casavy, divoké fíky, plody a semena baobabů (Adansonia digitata), dále Pseudocadia zambesiaca a Iacacia nigrescens. Hnízdní biologie: Rozmnožování papoušků hnědohlavých je velmi málo prozkoumané a máme o něm jen sporé informace. Hnízdění bylo zatím zaznamenáno hlavně v období duben-říjen. V květnu objevil čtyři vejce v hnízdě Kemp (1969) v Krügerově národním parku; tok, hnízdní aktivity a vejce v hnízdě zaznamenal Vincent (1946); Sheppard (1909) objevil v polovině září vejce a počátkem listopadu opeřená mláďata. V Malawi počátkem května slyšel pískat mláďata z dutiny v baobabu asi deset metrů nad zemí Benson (1942); rovněž v Malawi objevil Paget-Wilkes (1928) v květnu vejce a v červenci mláďata. Dvě právě vylétlá mláďata při krmení rodiči pozoroval v září Forshaw (1981) na jihu Malawi. O hnízdění v září až říjnu na Zanzibaru a Pembě hovoří Mackworth-Praed a Grant (1981). Tři vejce v opuštěném hnízdě datlů našel Loveridge (1922); snůšku v Zimbabwe v dubnu a v jižní Keni v dubnu a červnu až červenci popisují Fry, Keith a Urban (1988).
V severní části výskytu hnízdí velice často v baobabech; na jihu, kde tyto stromy nerostou, využívají s oblibou v sykomory. Autoři se většinou shodují na poměrně malých rozměrech hnízdních dutin, což je pro papoušky tohoto rodu typické. Hnízdo bývá 50-100cm hluboké o velmi malém průměru – někdy pouhých 12cm. Snůška čítá 2-4 vejce. Po opuštění hnízda rodiče mláďata ještě nějakou dobu přikrmují. Přesné údaje o hnízdění ve volné přírodě zatím bohužel chybí.


V péči člověka Papoušci hnědohlaví vždy byli a jsou v chovech zastoupeni jen vzácně. Dokonce je nikdy pravidelně nevlastnily ani nejvýznamnější Zoo a ptačí parky. Prvé dva exempláře dovezl do Evropy Kirk v roce 1870. Papoušky věnoval londýnské Zoo. Další záznamy pochází z let 1914 (Zoo Berlín), 1917 (Boner), 1929 (Whitley) a 1972 (Zoo San Diego). Několik jedinců bylo nabízeno v Anglii v roce 1969.
Světový prvoodchov se zdařil M. Colletovi z Anglie v roce 1978 – ptáky získal o dva roky dříve při návštěvě Svazijska. Jedno mládě odchoval ve venkovní volieře v budce 25x25x45cm. V roce 1983 byla odchována 2 mláďata v kleci 91x47x47cm(!) v USA. Protože samička seděla poměrně nespolehlivě, byla vejce ke konci inkubační doby přenesena do inkubátoru a následně uměle odchována (Harris, 1984).
Další odchovy: v Anglii 1984 2 mláďata Smith, 1985-1988 odchoval 9 mladých z 5ti hnízd Rode (v roce 1988 mu rodiče 2 za tří mláďat smrtelně zranili), 1986 2 mláďata v Loro Parku Tenerifa a další 2 ze tří vajec v roce 1988. (Hoppe a Welcke, Vašíček, Low).
Od konce osmdesátých let minulého století jsou odchovy papoušků hnědohlavých mnohem početnější a postupně se stávají pravidelnými. V té době se je podařilo odchovat celé řadě chovatelů v Evropě i v USA.
Prvou zmínku o tomto papoušku u nás jsem nalezl v dnes již legendárním předchůdci Nové Exoty Informačním zpravodaji v roce 1985, kde popisoval své zkušenosti s tímto papouškem Vávra. Osobně jsem jej poprvé na vlastní oči spatřil na výstavě KPEP v botanické zahradě v roce 1991 (p. Hovorka) a 1997-8 (p. Nový). V samém závěru roku 2000 je poprvé ve větším množství do České republiky dovezla firma ZOO Import. O papoušky byl velký zájem a proto jejich dovoz o několik měsíců později ještě jednou zopakovala. Celkem bylo v rámci obou skupin dovezeno asi o 60 exemplářů; v obou případech se jednalo o papoušky nominátní formy P.c. cryptoxanthus. Podobně je tomu i ve většině evropských států. I zde je vždy nabízena výhradně tato nominátní subspecie.
V červenci 2001 se mi podařilo získat z první zásilky celkem 12 kusů, z nichž jsem si po určité době ponechal 3,3 + 1 kus bez určení pohlaví. Všech 7 ptáků jsem umístil společně do velké klece (150x100x100cm) bez možnosti venkovního výletu a bez hnízdních budek. Menší rozměry jsem zvolil schválně proto, že 3 samci a 1 samička měli silně zastřižená křídla a v menším prostoru měli snadnější přístup k potravě než by měli ve velké volieře a taky jsem zde mohl lépe kontrolovat ptáky držící se spolu (tvorba párů přirozeným způsobem).
Papoušci hnědohlaví se stali - pro mě po zkušenostech s jinými druhy Poicephalus překvapivě - ihned velice příjemnými a nenároční svěřenci, s tichým hlasovým projevem. Výrazným povahovým rysem, na který bych rád upozornil, je jejich klid. Zatímco papoušci senegalští či kapští jsou plaší a stresoví ptáci prchající při spatření člověka do nejvzdálenějšího koutku, hnědohlaví (podobně jako konžští) se jen stáhnou a chtělo by se až říci, v pohodě pozorují co dobrého jsem jim ošetřovatel přinesl. Klidná povaha bude patrně také jedním z důvodů poměrně nízké úmrtnosti, protože stres je velice nebezpečným katalyzátorem onemocnění a stresovití jedinci hůře odolávají případným zdravotním problémům.
Velice rychle, prakticky okamžitě, si zvykli i na potravu, kterou předkládám většině svých ptáků. Míchám běžnou směs semen pro velké papoušky (10-12 druhů), kterou používám i k namáčení, ale v tom případě přidávám ještě sušené šípky, bezinky a červené jeřabiny. Ve zvláštní misce mají trvale k dispozici drobná semeny (3 druhy prosa a lesknici). Z ovoce - mají raději napíchnuté než nakrájené na kousky v misce – mají ve velké oblibě citrusy, jablka, hrušky, třešně, višně; s menším nadšením berou angrešt, rybíz, jahody. Poměrně neúspěšně se do nich dodnes snažím dostat různé druhy zeleniny (mrkev, rajčata, papriku, okurky, červenou řepu, květák), kterou všechny tři páry shodně téměř absolutně odmítají. Ovšem ještě méně potěšující je, že valný zájem neprojevují ani o zelené krmení (nať ze zeleniny, salát, čínské zelí, pampeliška, ptačinec,...) a čerstvé výhonky listů či květy na předkládaných větvích. Pouze jeden pár s chutí okusuje čerstvé větvičky a pravidelně likviduje bidla. Naopak ochotně během krátké doby začali všichni žrát granule Kaytee a také vařenou rýži smíchanou se suchou vaječnou směsí, krmivem pro měkkožravé ptáky a obohacenou o vitamínové a minerální preparáty. Rýži a granule dostávají pravidelně každý čtvrtý den. Klasickou vaječnou míchanici u mě odmítají i při odchovu mladých, zato čtvrtky natvrdo vařených vajec zmizí v té době spolehlivě a rádi berou i suchou vaječnou směs. Jako pamlsek dávám 1-2x týdně dětské piškoty a vlašské nebo lískové ořechy. Samozřejmostí je denně čerstvá pitná voda. Koupat v miskách jsem je ještě neviděl, ale poměrně rádi se nechávají sprchovat stříkačkou na kytky.
Nároční nejsou tito papoušci ani na prostor a dobře se cítí i v menších klecích. Konstrukce klecí/volier by ovšem měla být raději kovová se silnějším pletivem, protože někteří ptáci jsou náruživými „dřevorubci“. Neplatí to ovšem u všech jedinců stejnou měrou. Jak jsem již uvedl, ze tří párů, které mám ve svém chovu, výrazněji likviduje bidla jen jeden. Kvůli nedostatku místa chovám od počátku papoušky hnědohlavé v klecích o rozměrech 150x100x100cm resp. 150x50x100cm. Hnízdní budky umisťuji vždy zásadně dovnitř klece a to jednu kolmou a jednu mírně šikmo zavěšenou, aby si ptáci mohli vybrat.
Po zakoupení jsem celou skupinu sedmi kusů nechal pohromadě téměř rok. V červnu 2002 jsem zjistil, že jeden sameček má poraněné ozobí. Hned následující den jsem přistihl jediného letu schopného samce na dně klece zmíněného poraněného soka zuřivě bít. Proto jsem jej raději hned odchytil a přemístil do klece 150x100x50cm (d/v/š). Když jsem asi za 10 dní podobné poranění objevil i u jedné samičky, na nic jsem nečekal a rovnou jsem ji přidal k oddělenému samci. Ani tito ptáci (pár I.) neměli zpočátku k dispozici budku. V polovině listopadu jsem jim vyvěsil dva typy budek (smrková horizontální 50x20cm s mírným sklonem a vertikální překližková 30x20x20cm. Jejich chování se rázem změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Již následujícího dne seděli „našponovaní“ těsně u sebe, hlavně sameček se v mé přítomnosti doslova naparoval – až neskutečný rozdíl oproti předchozímu přikrčenému a skleslému posedávání. Podle dřevěného trouchu z výstelky pod šikmo zavěšenou budkou bylo zřejmé, kterou si vybrali. Okamžitě také začali upravovat hnízdní dutinu!! Večer jsem také oba ptáky několikrát zastihl uvnitř, zjevně plně zaměstnané vnitřními úpravami. Jediná část, kterou si neupravili vůbec, byl vstupní otvor. Nechali jej i nadále dost úzký a mají se jím co protáhnout.
U hnízdních budek bych se chtěl na okamžik zastavit. Protože se mi v chovu papoušků dlouhokřídlých velice osvědčili „ležaté“ budky, dávám všem novým párům vždy na výběr mezi tímto typem a kolmými. Papoušci senegalští jim dali přednost bez výjimky (3 páry), zalíbila se konžským i kapským a vybrali si ji i dva páry hnědohlavých. Rozměry budek pro hnědohlavé používám stejné jako u „senegalů“ (cca 50x15-20cm), kontrolní dvířka ze silné překližky dělám půlená na pantík na spodním konci budky, vstupní otvor 5-6cm směřuje šikmo vzhůru. Budky mají všichni ptáci zavěšené zásadně uvnitř, protože na nich rádi sedávají.
30. listopadu jsem oddělil další pár. V původní kleci jsem nechal jediného létajícího samečka se samičkou, která se mi zdála k němu patřit společně s lichým samcem. Od tohoto dne měli všichni ptáci k dispozici budky. Pak už to šlo doslova ráz na ráz. Už za 2-3 dny po vyvěšení jsem několikrát zjistil, že samec vylézá střídavě z obou typů budek a protože lichý samec zůstával sedět na dně klece a nahoru na bidlo vyšplhal jen v mé přítomnosti, začal jsem ptáky bedlivě sledovat, přestože nejevil žádné známky poranění. Následující den jsem skutečně také přistihl dominantního samce zaútočit. Abych předešel případnému poranění, odchytil jsem neprodleně lichého samce a umístil jej k páru III. do volierky 200x150x100cm (d/v/š). Pár II. zůstal v původní kleci. Pátý den po vyvěšení budek, den po odchycení lichého samce, jsem viděl vylézat z horizontálně zavěšené budky i samičku a 16.12. (tj. deset dní po odchycení lichého samce) jsem pár přistihl při páření!!!
Kopulaci u páru I. jsem nezaznamenal, ale několikrát jsem je viděl při vzájemném krmení. Těsně před vánocemi měla samička silně prověšené bříško a přesně na Štědrý den jsem v budce objevil první vajíčko! Samička na ně sice pevně nezasedla, ale v budce se zdržovala skoro celé dny. Další tři dny se nic nedělo a protože samička měla bříško až neuvěřitelně prověšené, začal jsem si o ní dělat starosti. Uklidňovalo mě jen to, jak bez problémů přeletovala při vyrušení po kleci. Nakonec vše dobře dopadlo: druhé vajíčko snesla 28.12, třetí 31.12. a 3.1. dokonce ještě čtvrté! Vzhledem ke špatné dostupnosti budky páru II. jsem u nich kontrolu provedl až 3.1. a objevil zde dvě vajíčka. Jistě si umíte představit mou radost, když jsem 15.1. zkontroloval obě snůšky a zjistil, že všech šest vajíček je oplozených. Dále jsem od kontrol upustil, abych samičky nerušil.
Předpokládal jsem stejnou dobu líhnutí jako u ostatních dlouhokřídlých = 28 dní. O to větší bylo překvapení, když jsem 24.1 v budce páru I. spatřil 2 asi dvoudenní mláďata a jedno vejce silně naklubané. 25.1. vylíhlo se třetí mládě; u páru II. bylo toho dne jedno vajíčko silně naklubané. Bohužel jsem však nazítří našel téměř zcela vyklubané mládě ve vajíčku uhynulé. Raději jsem tedy druhé vajíčko společně se čtvrtým vajíčkem páru I. umístil do inkubátoru. 27.1. ráno se mládě páru II. bez komplikací vylíhlo, čtvrté mládě páru I. je následovalo 28.1. (bohužel mělo od prvního dne potíže s trávením a o 10 dnů později uhynulo). Ještě předtím (1.2. - tedy po týdnu, kdy krásně prospívalo - zcela zmizelo z budky nejmladší mládě páru I. Protože jsem obě mláďata pravidelně 2x denně kontroloval a bral do ruky, byla velmi krotká a klidná. Rovněž ručně dokrmované mládě rostlo jako z vody a zatímco např. ručně odchovaní papoušci žlutotemenní dosahují váhy max. 140-145g, měl tenhle budulínek ve 40 dnech už 160g. Očividně jsou hnědohlaví mnohem robustnější než jejich výše zmínění příbuzní. Všechna tři mláďata byla nakonec úspěšně odchována a přenechána k dalšímu chovu.
V průběhu roku 2003 oba páry zahnízdili ještě v červnu (1+1 mládě) a nyní (prosinec) má pár I dvě asi měsíční mláďata (celkem 5! vajíček, 2 neoplozená) a páru II se právě vylíhlo druhé mládě. Z uvedeného je zřejmé, že i papoušci hnědohlaví budou hnízdit běžně vícekrát ročně a to nejen při odebírání mladých z budky. Ručně dokrmená mláďata jsou podobně jako senegalská velice přítulná a mazlivá a jsou vhodnými domácími mazlíčky.
Jako první v České republice odchoval papoušky hnědohlavé př. R. Červený v létě roku 2002. V době vánočních svátků 2002 měl jedno mláďátko pod rodiči př. Mrcek z Přeštic, ale bohužel ve stáří ca 15-20 dní uhynulo. Naštěstí o pár týdnů později mu ptáci opět nasedli a odchovali. Jedno mládě se rovněž vylíhlo v prostorách firmy ZOO Import Plzeň, ale rovněž po několika dnech uhynulo. Později však mladé odchovali i zde. Jak vidno, ptáci se po dovozu „usadili“ a začínají s reprodukcí.
Na závěr bych se ještě zmínil o několika všeobecných rysech. Papoušci hnědohlaví mají snad jedinou dost nepěknou vlastnost. V době hnízdění se totiž samičky často vyprazdňují uvnitř budky a podle toho také vypadají vajíčka. U mě tomu tak je u obou párů, shodný poznatek mi sdělil i přítel Mrcek a podobné zkušenosti udělal i př. Červený. Dalším zajímavým shodným znakem bylo, že některé samičky mají při snášení až neskutečně prověšené bříško. Opět stejný poznatek u výše zmíněných chovatelů. A do třetice shoda, tentokrát výrazně pozitivní. Papoušci hnědohlaví jsou neuvěřitelně klidní až pohodoví ptáci, což je rozhodně jedním z důvodů, proč budou podle mého mínění tak dobře odchovávat. Velice dobře snášejí kontroly budek, nepoletují bezhlavě po kleci a snadno si zvykají na náhradní stravu.
Ve srovnání s ostatními dlouhokřídlými vycházejí papoušci hnědohlaví velice pozitivně a jsem si jist, že v brzké době se odchovů dočká určitě celá řada dalších chovatelů. Přijatelná je ve srovnání s jinými druhy i cena. Papoušci z odchytu se prodávali kolem 5000Kč/ks a podobné je to i s odchovanými mláďaty. Cena těchto papoušků se patrně příliš nezmění ani v budoucnu, protože i v sousedním Německu či Holandsku je cena podobná (cca 200 EUR/ks).
Pro všechny, kteří se rozmýšlí nad koupí některého druhu afrických papoušků, jsou informace o dosažených odchovech a ochotě hnízdit určitě vítané. Vždy je příjemnější chovat druhy dobře odchovatelné, než ty na které se chovatel jen dívá a nic.. Jen si vzpomeňte kolik tisíc kusů papoušků senegalských bylo do ČR za poslední desetiletí dovezeno a kolik párů z toho odchovává. Papoušek senegalský je přes svoji trvalou oblibu určitě nejnesnadněji odchovatelným druhem rodu Poicephalus.
V Papageien 2/2003 píše F. Pfeffer, že v Německu se dlouho odchovy nedařily a většina chovatelů uspěla až později s páry umístěnými v menších vnitřních volierkách a klecích. I toto je pro mnoho našich chovatelů určitě dobrá zpráva, neboť ne každý má možnost vybudovat velké chovné zařízení. O to lákavější je hlavně pro městské chovatele chov papoušků v boxech či klecích, zvlášť když se v tomto případě jedná o tiché a klidné ptáky.
Všem dosud nerozhodnutým chovatelům papoušky hnědohlavé vřele doporučuji a jsem si jist, že jim udělají soustu radostí.